|
Židovský hřbitov Úštěk
11
Židovský hřbitov leží na úpatí kopce asi čtvrt hodiny jižně od Úštěku.
Směl být kdysi založen (podobně jako v jiných městech) pouze na
opovrhovaném místě - v sousedství starého popraviště na Šibeničním vrchu.
Později začala být výšina se hřbitovem nazývána Židovský kopec. Pozemek
hřbitova leží těsně na hranici úštěckého katastru, stará část již na území
sousední obce Lhoty.
Nápisy na nejstarších náhrobcích kdysi udávaly datum 1570 a
1579, nelze však vyloučit, že hřbitov byl založen již v 15. století. Hřbitov
dlouho zůstal v majetku vrchnosti a úštěčtí Židé museli za jeho užívání a
udržování dřevěného plotu platit roční nájem 14 zlatých ročně. Původně sem
byli pohřbíváni pouze Židé z Úštěku. V roce 1667 požádali zástupci židovské
obce z Dolních Chobolic jezuity v Liběšicích o přidělení místa k pohřbívání
svých mrtvých vedle úštěckého pohřebiště. Jezuité vyhověli jejich žádosti a
nechali rozšířit úštěcký hřbitov na západní straně. Od té doby zde byli
pohřbíváni všichni Židé z panství - z Dolních a Horních Chobolic, Býčkovic,
Trnovan a Drahobuz, později také z Ploskovic a Zahořan. Starý židovský hřbitov
v Chobolicích byl tehdy zrušen a mnoho jeho náhrobků údajně přeneseno na
hřbitov úštěcký (jiné náhrobky byly prý použity na stavby domů v obci).
Židovská obec v Chobolicích byla zrušena z důvodu přesídlení tamních rodin do
jiných obcí. Současně vrchnost ustanovila, že židovská obec má za hřbitov
platit ročně 14 zlatých, 90 krejcarů a 1 denár. V roce 1746 byla tato částka
nově vyměřena na 32 zlatých a 45 krejcarů tehdejší měny.
Od silnice u potoka stoupá příkrým svahem původní pěšina ke
starému vstupu na hřbitov, která bývala v majetku židovské obce. Dole u
silnice stojí stará vozovna pro pohřební vůz, v horní části cesty jsou patrné
základy po zaniklé budově, snad hrobnickém domku, márnici nebo domu očisty (bejt
tahara), kde se připravovaly pohřby. Z roku 1794 pochází nejasná zpráva o
židovském domku na Šibeničním vrchu, kde se údajně konaly také bohoslužby.
Znovu byl úštěcký židovský hřbitov rozšířen na přelomu 19. a 20. století o
pozemek cca 20 x 50 m na své severní straně, ležící již na úštěckém katastru.
Nová část byla oplocena vysokou zdí z bílých cihel a současně byla při severní
zdi staré části přistavěna (nebo přestavěna) obřadní síň v moderním stylu, s
nízkou kopulí s kovovou krytinou. Nad jejím vchodem byl nápis: ''Silnější než
smrt je láska, uvedený v hebrejštině a němčině. Nová část hřbitova se už asi
neužívala, nejsou zde dochovány žádné náhrobky ani stopy po hrobech.
Hřbitov byl po roce 1940 zdevastován a po válce dále chátral.
Většina náhrobků byla vyvrácena, některé hrobky otevřeny a mnohé staré
náhrobky rozbity. V roce 1981 MNV v Úštěku žádal, aby byl hřbitov zlikvidován,
Židovské muzeum v Praze však doporučovalo jeho zachování. Přesto byla po roce
1982 budova obřadní síně zbořena a zdivo využito při stavbě motorestu u Zimoře.
Současně byly rozebrány cihlové hřbitovní zdi staré i nové části (s výjimku
jižní zdi) a stavební materiál využit stejným způsobem. Některé novější žulové
náhrobky byly odprodány na materiál firmě Štuko, ostatní byly povaleny a
hřbitov ponechán svému osudu.
V roce 1984 se také Krajské středisko památkové péče v Ústí
nad Labem postavilo proti zrušení hřbitova.
Celkem se dnes na hřbitově nachází na 300 náhrobků, většina je poškozená nebo
vyvrácená. Nejstarší čitelné pomníky pocházejí z let 1672, 1690 a 1704.
Starých náhrobků lze zde najít asi 50, některé z nich mají bohatou plastickou
výzdobu (např. náhrobek předsedy zemského židovstva Fauwera, syna Mošeho
Ausche, z roku 1731). Na hřbitově však najdeme také řadu moderních náhrobků z
konce 19. a počátku 20. století. K význačným pomníkům patří např. velká
secesní hrobka Philippa (1844-1910), Luise (1853-1931) a Clary Hellerových
(1885-1937), která stojí uprostřed hřbitova. Na hřbitově jsou pohřbeni také
členové přední úštěcké rodiny Schwarzů: dlouholetý předseda židovské obce
Benjamin Schwarz (1802-1886) a Karolina ! Schwarzová (zemřela 1874), Karel
Schwarz (1840-1895) a Artur Schwarz (1877-1934), dále dlouholetý představený
synagogy Josef Skall (1826-1913) nebo JUDr. Emil Bäcker (zemřel 1935). Za
první světové války byly na hřbitově pohřbeni také někteří židovští uprchlíci
z Haliče, kteří v Úštěku nalezli dočasný azyl. V severozápadní části hřbitova
je část pozemku vyhrazena jako dětské pohřebiště. Mnohé z novějších náhrobků
jsou však rovněž poškozené, vyvrácené nebo zcela zmizely (úštěcký pomník
padlým vojákům Rudé armády byl prý v roce 1951 vyroben ze židovského
náhrobku).
V létě 1993 na hřbitově pracovala Unie židovské mládeže,
teprve v roce 2001 byla však zahájena Židovskou obcí v Praze jeho systematická
rekonstrukce. Hřbitov byl vyčištěn a zbaven náletových dřevin a pokračuje
obnova hřbitovních zdí. Čištění starých a obnova novějších náhrobků bude
pokračovat i nadále podle možností. Přes pozdější devastaci zůstává úštěcký
židovský hřbitov velmi cenným dokladem historie zdejší židovské obce od
nejstarší doby její existence až do jejího zániku v období holocaustu.
Přestože nejstarší pomníky ze 16. století jsou dnes již nečitelné nebo zapadlé
do země, patří tento hřbitov s renesančními, barokními a klasicistními
náhrobky k nejcennějším židovským památkám severních Čech.
V září 2005 zdokumentoval všechny náhrobky na židovském hřbitově v Úštěku
Jaroslav Achab Haidler, viz
www.chewra.com
|
