|
BUDYNĚ
nad Ohří
Synagoga
Původně se pobožnosti konaly v soukromých domech, v l. 1631-1677 v domě
čp. 31. Na konci I. poloviny 18.
století zakoupili budyňští židé parcelu po zbořené stodole a na jejím
místě postavili velkou modlitebnu s dřevěným stropem a šindelovou
střechou. V l. 1815/1825 byla přestavěna jako zděná, pozdně klasicistní
s průčelím v pozdně rokokovém stylu. Po válce sloužila jako skladiště,
dnes jako obytný dům, průčelí bylo
nevhodně upraveno.
Hřbitov
První
židovský hřbitov v Budyni n.O. se rozkládal na valech za hradbami, za
severní a východní zdí při rohové baště. Nacházelo se tam velké množství
kamenných náhrobků, ale v době josefínských reforem byl hřbitova zrušen a
přes protesty Židů rozhodl radní Alois Reiter použít náhrobky jako dlažbu
do spilky měšťanského pivovaru (při předláždění byl zachráněn archivářem
Antonínem Jandou jediný náhrobek Pinchasa z r. 1670). Počátkem 18. století
začal magistrát v Budyni n.O. prodávat stavební místa pod hradbami, a
Židé, aby si zajistili vchod na svůj hřbitov, zakoupili uličku přes
hradební příkop na severní straně zdi.
V r.
1715 vypukl mezi budyňskými Židy mor, všichni byli vypovězeni z města na
vrbeckou louku, kde byli v provizorních barácích léčeni. Mrtví byli
pohřbíváni na mimořádném hřbitově na Ladech u Veselého háje (katastr obce
Nížebohy). Po skončení epidemie se Židé vrátili zpět do města.
Po
zrušení prvního hřbitova (1785) zakoupili Židé od vrbeckého sedláka
pozemek poblíž Matkobožského
rybníka (katastr obce Vrbka), kde založili nový hřbitov. Nejstarší
náhrobek pochází z r. 1798 (Barbora Breidlová, dcera Itziga /Ignáce/
Breidla z Libochovic).
Dnes se
na hřbitově nachází cca 200 náhrobků (nejmladší ze 40. let 20. století).
Od r. 2002 probíhá rekonstrukce hřbitova (byla dostavěna ohradní zeď,
pořízena nová vstupní brána na hřbitov a nová střecha na novorománské
obřadní síni, hřbitov byl zbaven náletových dřevin a křovin, staví se a
restaurují jednotlivé náhrobky).
-----------------
Stav v roce 2005
ČÍŽKOVICE
Hřbitov
Židovský
hřbitov v Čížkovicích leží 500m severně od vsi na kraji pole (na místě,
kde kdysi stával tzv. cihelní výčep, „Ziegelschenke“). Svoji rozlohou
(539m2) patří k nejmenším židovským hřbitovům v České republice. Byl
založen údajně r. 1800 (pozemek měl Židům darovat majitel panství
v Čížkovicích pokřtěný Žid Glaser z České Lípy). Pohřbívali se tu Židé
z okolí Třebenic, Milešova (kde byla židovská obec s modlitebnou) a
Terezína (včetně vojáků z terezínské posádky).
Na hřbitově se
nachází cca 50 náhrobků, téměř všechny jsou v torzálním stavu. Nejstarší
náhrobky pocházejí z I. poloviny 19. století.
Na podzim r. 2003 byl hřbitov zbaven
náletových dřevin a křovin.
       
LIBOCHOVICE
STRUČNÁ HISTORIE ŽIDOVSKÉ
OBCE V LIBOCHOVICÍCH
Nejstarší zprávy o židovském osídlení Libochovic jsou datovány do první
poloviny 16. století. Tehdy se ve venkovských poddanských městečkách a
vesnicích začínají usazovat židé, kteří byli v průběhu 15. a 16. století
postupně vyhnáni téměř ze všech českých královských měst.
Velikost židovské komunity se koncem 16. století pohybovala
přibližně kolem 11 rodin, které žily roztroušeny mezi ostatními obyvateli
města. Od roku 1584 zde měli židé svůj hřbitov, který dnes patří k pěti
nejstarším židovským hřbitovům v České republice.
Po roce 1591 začali být židé omezováni vrchnostenskými
nařízeními Jiřího Popela z Lobkovic, která měla potírat nekatolická
náboženství. Po třicetileté válce zde žilo jen 12 židů starších deseti
let. Snad v první polovině 17. století začali být segregování do
zvláštního sídelního okrsku, který vznikl v jihozápadní části města.
(Spojnice mezi dnešní Nerudovou a Kožešnickou ulicí). Zde měli také
vlastní synagogu o níž je nejstarší zmínka z roku 1651.
Rozmach židovské obce začal společně s vládou
Ditrichsteinů v Libochovicích, od 80. let 17. století. Pro židy nastal
rozvoj obchodu i řemesel. Nejvíce se mezi židovskými řemeslníky objevují
řezníci, soukeníci, koželuzi, kožešníci a vinopalové. Z obchodníků to byli
nejčastěji podomní kupci zvaní hausírníci. V Libochovicích byla postavena
židovská košer jatka (č. 313), vinopalna (č. 328), mikve (rituální lázeň)
a koželužna, která byla po prusko-rakouských válkách přestavěna a sloužila
zároveň jako židovský obecní dům. Zasedal zde také bejt din (rabínský
soud), což na tomto domě dodnes připomíná zlomek hebrejského nápisu (dům
č. 310, tzv. dům hrůzy).
V 18.
století byli židé diskriminováni především státními protižidovskými
nařízeními, mezi které patřil tzv. numerus klausus a familiantský zákon,
umožňující legální sňatek jen nejstaršímu synovi. Mělo se tak dosáhnout
toho, že počet židů v českých zemí se nebude zvyšovat. V Libochovicích
bylo povoleno maximální množství 48 židovských rodin. Celkový počet židů
se v 18. století pohyboval okolo 180.
Zvětšoval se i rozsah
židovského osídlení a židovský okrsek v jihozápadní části města se od
konce 17. století začal rozrůstat na předměstí. Židovských domů zde bylo
roku 1727 přibližně 16. K roku 1787 je uvedeno 20 popisných čísel, které
se dělily ještě na tzv. domy dílčí. Po josefínských reformách začala být
postupně rušena segregace židů a někteří pak bydleli, kromě v židovských
domech, také v „křesťanských“ domech na předměstí. Židovských domů bylo
roku 1846 celkem 33.
Josefínské reformy přinesly řadu změn v životě židů.
Především byla zrušena některá protižidovská nařízení, ale židovské obce
přišly o své doposud autonomní postavení v rámci křesťanského okolí.
Ztratily především svou politickou a soudní samosprávu, tradiční židovské
školství začalo podléhat státnímu dozoru a židé byli nuceni přijímat
němčinu za vlastní. Německý jazyk židovských obyvatel Libochovic se pak
stal největší záminkou nebo důvodem protižidovských nálad v druhé polovině
19. století.
Po roce 1849 resp. 1868 židé získali rovnoprávné postavení s
ostatními občany, což přispělo k velkému rozmachu židů v českých zemí. V
druhé polovině 19. století byla zdejší židovská obec v čase svého
ne)většího rozkvětu. Počet židů se v polovině 19. století pohyboval okolo
250. Židé zde měli řadu spolků a nadací (nejstarší chewra kadiša byla
založená už roku 1650) a mnozí byli činnými ve veřejném a spolkovém
životě.
Počet židů však začal v průběhu druhé poloviny 19.
století rychle klesat, neboť židé odcházeli do obchodně vyspělejších měst.
Rabinát byl roku 1872 zrušen (judaismus nevyžaduje při bohoslužbě
přítomnost rabína) a židovská německá škola byla roku 1898 zavřena.
Roku 1921 žilo v Libochovicích už jen 57 židů. Židé začali
být už na konci 19. století „čechizováni“ a za první republiky se opět
sžili s českým
živlem. Pracovali zde jako drobní živnostníci a s ostatními obyvateli žili
v naprosté harmonii.
Do pokojného života židů v Libochovicích zasáhla až druhá
světová válka. V nacistickém průmyslovém způsobu vraždění, zvaném
holocaust, zemřelo 50 posledních libochovických židů.
--------------
Stav roce 2005
LITOMĚŘICE
Synagoga
Ve
středověku stávala synagoga v ulici Velká Dominikánská, od 16. století byl
na jejím místě katolický špitál. Dochován hebrejský nápis (čp. 102). První
novodobá synagoga byla zřízena r. 1872 v Lidické ulici, čp. 258, v r. 1893
byl adaptován jako synagoga bývalý židovský spolkový dům (Vavřinecká ulice
čp. 214), tato synagoga byla zničena za druhé světové války při
bombardování.
Hřbitov
Středověký židovský hřbitov zanikl beze stopy, od r. 1876 pohřbívali židé
své mrtvé na židovském oddělení komunálního hřbitova.
LOVOSICE
Synagoga
 Stávala
na západní straně Přívozní ulice, postavena byla po polovině 18. století
jako náhrada za starší synagogu ze 17. století. Zničena nacisty.
Hřbitov
Starý hřbitov ze 16. století se nacházel mezi ulicemi Vodní a Dlouhá, v r.
1956
 byl
beze zbytku zlikvidován a na jeho místě stojí panelové domy. Nový
hřbitov byl založen v areálu komunálního hřbitova v l. 1871/1872. Za druhé
světové války byl poškozen nacisty, v 80. letech 20. století byla plocha
zbavena náhrobků (dochovalo se pouze 5 hrobů) a parkově upravena. Židovská
obřadní síň byla v l. 1982/1985 přestavěna a slouží pro potřeby celého
hřbitova.
RADOUŇ
Synagoga
Pocházela z 19. století, stávala v ulici vedoucí z návsi k západu, zbořena
kolem r. 1980.
Hřbitov
Židovský hřbitov
v Radouni se nachází na návrší nad obcí (cca 400m sz). Byl založen v r.
1789 (kupní smlouva ze 17.9.1788) a sloužil pro pohřby Židů z Radouně,
Dubé, Štětí, Chcebuze, Brocna a okolí. Hřbitov byl dvakrát rozšiřován,
nejprve v I. polovině 19. století, poté na počátku 20. století. Po r.
1920 byla na hřbitově vystavěna osmiboká obřadní síň v novoro mánském
slohu s pozoruhodnou betonovou kupolí. Na hřbitově se nachází cca 200 náhrobků,
většina je však poškozená
a v torzálním stavu. Nejstarší náhrobky pocházejí z I. poloviny 19.
století.
V Národním archivu
v Praze je uložen plán hřbitova (1905/1908, Alfred Pick) a pohřební kniha
„Chevry kadishi“ v Radouni (1909-1939). Pohřební bratrstvo
v Radouni existovalo již v r. 1843. Pohřební kniha obsahuje celkem 621
záznamů, první pochází z r. 1787, poslední z r. 1938.
Od r. 2003 probíhá rekonstrukce hřbitova,
hřbitov byl zbaven náletových dřevin a křovin, shání se peníze na opravu
obřadní síně a dostavbu ohradní zdi.
---------------------
fotografie zachycují stav po brigádě v březnu 2005
ROUDNICE NAD LABEM
Synagoga
Nachází se na severní straně Havlíčkovy ulice, vybudována byla v r. 1852
v novorománském slohu částečně na místě starší synagogy z r. 1619 (ta byla
zbořena v polovině 19. století při stavbě železniční trati). Synagoga byla
v r. 1953 přestavěna na internát střední školy, hlavní sál byl rozdělen na
dvě podlaží. Dnes se v budově nachází sklad nábytku.
Hřbitov
 První
hřbitov se nacházel snad na místě zahrady bývalého kapucínského kláštera,
jihovýchodně od zámku. Zlikvidován byl po r. 1613, několik náhrobků bylo
přeneseno na druhý hřbitov, ostatní byly použity jako stavební materiál.
Druhý
hřbitov se nachází v Třebízského ulici v severozápadní části města. Byl
založen v r. 1616 a užíván do konce 19. století. Nachází se na něm
cca 1700 náhrobků, renesančních, barokních i
 klasicistních,
nejstarší přenesený náhrobek pochází z r. 1611, nejmladší z r. 1896.
V severní části hřbitova je skupina hrobů mučedníků (obětí pogromů). V 50.
letech 20. století byl hřbitov na pokraji zániku, uvažovalo se o jeho
přeměně na park, naštěstí se tento záměr neuskutečnil. V r. 1999 byl
vybudován v horní části hřbitova nový vchod, v r. 2002 byl hřbitov zbaven
náletových dřevin a křovin. Několik desítek metrů od hřbitova se nachází
bývalá vozovna, dnes sloužící jako garáž.
Třetí
hřbitov se nachází vedle komunálního hřbitova, založen byl kolem r. 1890.
Po druhé světové válce byl zdevastován, byla rozebrána obvodová zeď a
zmizela většina náhrobních kamenů. Dnes se na hřbitově nachází cca 70
ležících náhrobků. Od r. 2002 probíhají práce směřující k záchraně
hřbitova: hřbitov byl zbaven náletové vegetace, byla dostavěna obvodová
zeď, osazena nová vstupní brána, staticky byla zajištěna obřadní síň.
TŘEBÍVLICE
Synagoga
Postavena v r. 1860 na
místě dřevěné synagogy z 18. století v novorománském slohu. V synagoze se
nachází patrová ženská galerie v západní části, pod galerií v malé
místnosti mikve. Od r. 1927 majetkem Československé církve husitské.
Hřbitov
Nachází se 1 km
severovýchodně od obce. Založen byl ve II. polovině 19. století (1867),
sloužil do 30. let 20. století. Za druhé světové války i po ní byl
demolován. Dnes se na něm nachází cca 100 náhrobků. V r. 2002 byl hřbitov
zbaven náletové vegetace, v r. 2004 byla pořízena nová vstupní branka.
 |
